Canyoning na Korsice v roce 2008 - s malým potomkem
Letos jsme chtěli ukázat moře našemu nejmenšímu mláďátku a po dlouhém přemýšlení o tom, kde se neunudíme k smrti, jsme zvolili Korsiku a doufali jsme, že válení u moře proložíme nějakými lehčími kaňony. Týně je 8, je silná a divoká, hraje fotbal, ale jako všechny děti nerada chodí. Plavání je pro canyonig samozřejmost a je nutno počítat, že v neoprenu, případně s úvazkem na těle je to pro děcko namáhavější. Týna leze s námi na skály - takže zhruba ví, jak se jistit a umí slanit. Pokud máte podobného ďáblíka, vemte ho s sebou!
Přesto to má určitá specifika: Pro děti doporučujeme sehnat neopren na míru, aby neprotékal /děti nemají takové ty užitečné špíčky a rychle prochladnou/, neoprénové ponožky, neoprénové rukavice - neměli jsme, ale na příští rok je Týně určitě pořídíme, helmu /např. Profiplast XS - my jsme měli cyklistickou a esteticky zdegradovala hned po prvním namočení/, celotělový úvazek s odsedákem, každopádně velkou svačinu, dobrá by byla i termoska na horký čaj /krkavčí rodiče ji neměli/. Další věci standardně, počítat s mnohem delší dobou /2x - 3x/
Pár větších věcí (do 15m) jsme slaňovali: První šli Míra a Týna, každý na 1 fousu lana, dospělý to dítě hlídá a pomůže mu, neboť na mokrým laně vůbec nejede. Já jsem pak zrušila uzel a klasicky slanila. Taky by šlo: První slaní a prověří to, pak se spustí děcko, slaní druhý dospělý. První způsob mi přijde lepší, rychlejší a bezpečnější.

Pár fotek z Korsiky s Týnou

Popis některých kaňonů:

Ruisseau de Fiumicelli - dobrá volba
- to mělo být zahřívací kolo a jak jsme na tenhle kaňon loni nadávali, tak letos jsme si ho užili - s malou měl úplně jinou perspektivu a náhle byl celý průstup mnohem zábavnější. Nesmí se ovšem zapomínat, že každý zajímavější skok, pokud jde vylézt zpátky, se bude nekonečně opakovat. Celkem v pohodě byly i střední a dolní chodící pasáže, které jsou dlouhé i pro dospělého. Přesto jsme kaňon šli asi pět hodin. Naštěstí je zde teplá voda. Neslaňuje se /pomocnou repku cca 10m ale radši vzít!/

Ruisseau de Pulischeddu - komerční darda
Míra měl tento kaňon prošlý z loňska, jenom jsme tam zoufale hledali nástup a nešli ho úplně celý. Letos to bylo dobře označeno /červený puntík zleva/, ale první 2 slaňovací kaskády se nechodí, muselo by se prodrat roštím nad ně, není tam pěšina. Tento kaňon je zoufale komerční, protože je lehký a je tam hodně atrakcí, proto je "nezáživný"začátek opomenut. Takže letos jsme ho s malou taky nešli od začátku, ale klasicky jako výpravy s guidy. Klidně si počkejte a pusťte nějakou tlupu před vás, i když je tam třeba 40 děcek, oni se s nimi nepárají - naháží je tam hlava nehlava a tak jim to odsejpá. Uvidíte všechny atrakce a užijete si to. Nedoporučuji však zkoušet trik s nadržováním vody na poslední kaskádce /tam kde už sedí houfy lidí/. Jeden partička si to před námi zkoušela a hošík nevyletěl z první klouzačky dostatečně daleko a pěkně si nabil zadek o šutry v druhé části :( Kaňon jsme šli asi 3,5 hodiny vč. nástupu, voda o dost studenější. Kdo nezná, lano nutné. Pro šetřivé - ušetřili jste právě min 45 EU/osobu.

Le Travu - už tam plavu
Tohle je říčka vedle v údolí, poměrně vodnatá. Hezké proplavávání a přelézání, skoky spíš ojediněle. Je v širokém zářezu, takže se jde na sluníčku. Voda spíš studená. Na závěr krásná kaskáda se 2 nebo 3 lagunami - skoky a skluzavky. Tam se končí, je tam halda lidí - nahoru výstup pěšinou a cca 1 km po silnici k autu. Tohle je fakt technicky nenáročné, bez lana, počítejte s časem asi 2 hodiny a v poslední laguně se s malým mrožem budete cáchat aspoň další hodinu ne-li déle.

Ruisseau de Molina - exkurze do džungle
Tady jsme přestřelili a to hlavně díky ledové vodě. Tento kaňon je docela v horách, bylo po hodně studené a deštivé noci. Potok teče lesem, takže se neohřívá. Jinak mně osobně se docela líbil, ale chudinku Týnu jsme pak vedli v druhé půlce lesem /no paráda/, protože byla zmrzlá. Neoprény se velmi hodily proti trní - pěkně jsme si povídali o životě v džungli a nakonec jsme to zvládli. Kaňon technicky nebyl těžký, ale lano + hlavně pár smycí! na slaňovací smyčky s sebou /nejsou borháky, slaňba se dělá na stromech/. Asi 2 až 3 hodiny i s děckem, tady určitě blbnout nebude...

Cascades ď Aitone - tam nikdy nelezte
Už nikdy více. Pouhopouhé 2 slaňby, civí na vás lidi, co se tam chodí opalovat /jsou rádi, že mají povyražení a tajně doufají, kdy se s tím děckem zabijete/. Dál se proplave 1 tůň, přeleze pár kamenů a pak nevíte, kudy nahoru, protože pěšinka není. My jsme to nějak zvládli - měli jsme už průpravu z předešlého kaňonu, ale nic pěkného. Pokud přese všechno to přece jenom půjdete, pak se držte po cca 100 až 200 m za tůní nahoru prvního lezitelného skalnatého žebírka, snad dolezete na travnaté suťovisko - pak se držet doleva tak, aby jste slyšeli pod vámi se koupající lidi. Při troše štěstí narazíte dříve či později na vydupanou pěšinu. Bůh s vámi a neříkejte, že jsme vás nevarovali...