Canyoning v Itálii - okolí Lago di Garda
Italie není zas tak daleko, kaňonů je tam bezpočet a když Vás baví, tak není problém tam zajet třeba jen na týden. Ve spojení s lezením v Arcu je to ideální pobyt. Slaňující a mávající Terka

Základní informace
My jsme navštívili oblast okolo jezera Lago di Garda, což je turisticky velmi exponovaná část Itálie, ale velmi krásná a stojí za návštěvu. Stejně jako kaňony v okolí jezera.
  • cesta - klasická do Itálie přes Brenerský průsmyk, dolů (na jih) po dálnici a u Ravazzone odbočit k jezeru Lago di Garda.
  • ubytování - všude dost kempů, my spali u jezera Lago di Ledro - prý je to levnější, ale my to nekontrolovali. Spaní nadivoko je údajně stíháno a je třeba se trochu ukrývat, či znát ta správná místa.
  • průvodce - koupili jsme ho na náměstí v Arcu (ano, ono proslavené lezecké městečko) v obchůdku s tabákem a novinami. Dle našich informací má Itálie 3 díly průvodců, Lago di Garda a okolí je v průvodci číslo 2. Cena nebyla nikterak závratná a průvodce se vyplatí.
  • bezpečnost - kaňony, které jsme šli jsou bezpečně odjištěny (i když v této oblasti není canyoning velkým obchodem - alespoň dle našeho zdání). Většinu kaňonů jsme chodili sami a nepotkali jsme živáčka. ukázka okolí jezera Lago di Garda
  • další aktivity - samozřejmě lezení - snad tisíce perfektně zajištěných cest v celé škále obtížností, kolo - jak silniční tak především horské, vysokohorská turistika, windsurfing - prý je Lago di Garda rájem pro surfaře atd, atd.

    Pár fotek z kaňonů v Itálii

    Italský deník:

    V SO vyrazime z Drozdova, kde zanechavame psy a dalsi slabsi cleny rodiny /Kiky/. Az na zacpu u Mnichova cesta plyne jak vzdy. Vecer dorazime k Lago di Garda - fascinujici scenerie. Ale je tam ponekud zmatek /auta, moc lidi, vedro atd/ tak se rozhodujeme, ze budeme spat u Lago di Ledro, coz je kousek vys v horach. Tam nachazime kemp, ktery ma byt klidny. Bohuzel vzdy v SO, NE a nekdy i ve ST zde maji za rohem hudebni produkce pro NE a HOLAND duchodce. Ti duchodci musi byt hodne stari, ze vubec neslysi, protoze to rve, az se nam trepe stan. V celem udoli nemuze nikdo ani oka zamhourit - strasny. Jinak je tento kemp narvany samyma holandakama, ac jsou max pratelsky, zacinam na ne trpet xenofobii. Jediny plus, tece zde volne tepla voda, coz je dost zridkavy jev, ze ano. Ale nastesti se zde zdrzujeme minimalne a nasi sousede by tez mohli cosi vypravet o straslivem bordelu a smradlavych a mokrych hadrech, ktery se nam trepetaji po stromech. V NE hned /12/ vyrazime na kanyon RIO PALVICO, ktery je za rohem. Mame stesti, protoze pred nami tam leze nejaka komercni grupka s desne sympatickou holcinou, takze dost vecí okoukavame od nich jako vzdy. Nejlepsi je asi 8m tobogan, neco podobneho jako cerna dira v Liberci, jenom prirodne vydlabane ve skale. To teda byl docela desny strach, spustit se tam. To bylo tez asi nejlepsi cislo. Jinak obecne v letosnich kanyonech malo skoku, zadny tobogany jak loni. Jenom desne dlouhe slanby, nekdy tez strachove do nikam, 50m zadna vyjimka. Krajinomalebne jako vzdy. Vetsinou desna kosa. Takze za 2 - 3 hodky vylezame z PALVICA po uzasne slanbe 50m vodopadem /foto1/ a zbyva uz jen pochod po silnici k autu za troubeni magoru, ktery te stejne nevezmou. V PO se vrhame do dalsiho kanyonu u Lago di Garda. Ma byt kratsi a skutecne odsejpa. Neni co resit, jedna slanba za druhou /uz jsme nauceni - 1 clovek mota starou slanbu a 2 chystaji novou/. Ale opet jsou tu dlouhe strasidelne slanovacky do neznama. Co je tez tady zajimavy, u kazdeho slaneni maji kolecko s cislem - od zadu po jednicku, takze uz vidis ze clovek prekrocil 10 a pak 5 a sine si to /konecne!/ k te touzene prvnicce. Nejvic melo tady RIO NERO - 25 kusu, jinak vetsinou je tak 15. Ale fakt je to dobry pro psychiku a pro mne. Odpoledne se pak jedeme podivat na MASSONE u ARCA, kde jak dobre vis, je nejtezsi lezecka cesta sveta UNDERGROUND 9a francouzské stupnice. /My lezeme tak 5c, nejvys jsem vypotila 6b na druhym za mocneho popotahovani/. Tam jsme si uzili s nasi dodavkou /meli jsme pujcenou od Emila tu, co jsme s ni byli ve SPAN/. V Massone je hodne starobyle mestecko, kde jsou mimoradne uzke ulice. Temi jsme se potrebovali propasirovat na druhou stranu mesta na cestu do skal. Bud nam prebyvalo na sirku nebo na vysku, nekde pri zahybani i na delku. Mira vzdy nekam vjel, nasledoval pokyn SKLOPIT /zrcatka/, protlacil se do nejakeho dvora, zjistil, ze je v pasti, otacel se tam jak jezek v kleci a pak zpatky. Ale byl dobry, nevysoustruzili jsme zadny novy sram na ty stary pekny domecky a projeli jsme az pod steny, kde bylo arampikatoru jak opicek v ZOO, takze jsme se radsi pridali na stranu pozorovatelu nez pozorovanych. V UT asi do 12 hod lilo, ale zdalo se, ze bude prset uz navzdy. Bylo to tvrdy, protoze nam unikly vsechny nafukovacky a pro zmenu zacala vnikat voda stanu a do zradla... Konecne pekne a vyrazime na kola. Bereme smer LAGO di IDRO. Dalsi ohromne jezero v okoli, navic tam desny klid. Nikde nikdo - mozna dobry tip na klidne kempovani, ale nikdo nevi, odkud se vecer vynori nejake laryne s playbackem a zesilovacima bednama. Mame smely plan - objet ho dokola /as 50km/ a vratit se zpatky /do kopce 10km/. Ma to ale hacek, v teto skalnate krajine neni cast brehu propojena silnici, pouze turistickou stezkou. Jeji prustup je klicovy. Kdyz uz hodinu tahneme kola subtropickou dzungli plnou lian a picholaku, ptaji se opatrne nejslabsi clenove vypravy sveho vudce, zda mame spravny smer? /a cil?/ Inu oboji chtelo zkorigovat, tak se neuspesne vracime na breh jezera, uzivame si koupani a pak pekne bicyklovacky do kopce kolem kanyonu PALVICO. Ahoj mamca Pokracovani zitra + poslu fotky, doufam ze muzu drobet zahltit mail.

    Cau Zuzu! Tak kde jsme skoncili? As ve spacáku, abychom ráno /ST/ vyskocili jak ciperky a zjistili, ze se nam do vody vubec nechce. Takze pojedeme neco vylizt. Vyrazili jsme autem nekam do vinic dost daleko, oblast krajinomalebna, ale na nasi vykonnost docela hnusne lezeni.Skala jak klouzacka, lezlo se po takovych ostrych sparodourach a navic prislo desne vedro. Cestou na lezeni jsme vsak objevili starou silnici dolu z LEDRA na GARDU, vinouci se primo ve skalach po uboci nad jezerem, nekdy temer kolmo nad hladinou. Bezva napad - pojedeme do Arca na kolech a vylezeme tam nejakou vicedelkovou cesticku. Ve CT rano je pod mrakem a nez lenosi vylezou a napinkaji se, tak to vypada na dest. Takze pujdeme na pesi vylet. Vybrali jsme trasu kolem vrcholu nad jezerem Lago di Garda - mezi nasim jezerem a mesteckem RIVOU na brehu Gardy. Takovy okruh. Nez jsme vysli tak stihlo lejt, ale pak hned vyrazime. Jenomze strasne dusno a prevyseni 600m. Duseni ve vlastni stave. Nahore ve skale byla vykutana cela pevnost z prvni svetove, neco podobne jako v Sextenskych Dolomitech, jak jsme byli spolu. Dolu pak dobrych 1000m k jezeru, navic si to kratime pesinkou po spadnici podle el. stozaru. Dole v Rive na silnici nam kolinka pekne vibrujou. A to nas jeste ceka 500m vyskovych nahoru po ty stary ceste k autu. + drobet deste jeste, ale ta stara silnice se nam velmi zalibila Takze v PA vyrazime. Cesta dolu do Arca ubiha jak po masle, lezeni tez jak po masle, odmotavame delku po delce a stoupame vysoko prevysoko nad Arco. Vrcholu cesty bohuzel dosahujeme v dost pocetnem peletonu, nebot nas dolezli jeste nejaky 4 Nemci a 1 solista. Jinak pred a potom byla cesta uplne prazdna - inu lidi se maj radi a chteji byt spolu ve stadecku. A tesime se na cestu zpatky, protoze dostaneme za takovy pekny vykon zmrzlinu. Kdybych si vsak umela predstavit jak ten kopec nahoru bude straslivy, dala bych si tech zmrzlin pet. Energie chybela, 10 kilaku desne nahoru, nejlehci prevod, takze to neubyva, smrad a vrazedni ridici kolem. Dojeli jsme za tmy a jak uz to mame nauceny, primo do spacaku.... A protoze je 22,22 valim taky "do spacaku", mozna kdyby bylo drobet svetla, zvladla bych napsat neco navic

    Ahoj Zuzanko, dik za postkartu, poslala jsem Ti tez, doufam, ze prisla. Tak srdecne zdravim a zasedam k spisovatelske praci. Pokracujeme SO: Pres noc tady chodi nejake deste,ale je na case nalezt znovu do vody. Na rade je RIO NEGRO, ma to byt nejlepsi kanyon v okoli. To znamena hlavne nejdelsi, nejvic vody, nejstudenejsi a dalsi nej viz. dale. Pocasi je nachylny ke zmene, tak valime s pripravou, dojizdime na parkoviste v horach az k vode /ale v tradicni hodinu - t.j. asi poledne/, chvili mazeme dzungli podel potoka, az nam nezbyva nez nalezt do vody. Ceka nas dnes 25 cisel a to teda musime hejbnout kostrou, jinak si budeme muset ustlat v nejake klidne tuni. Jako obvykle vic slaneb nez ostatniho, ale kanyon je dost otevřeny, takze je to tam takove veselejsi, taky zadne dlouhe pochody nebo /ne/oblibene plavby. V pulce se vsak definitivne zatahuje a zacina prset, coz by teoreticky v neoprenu a ve vode nemusilo vadit. Nastesti tento dest neni privalovy a protoze pravidelne prselo, nestyka to po povrchu, ale vsakuje se. Prichazi i nejake hromy, blesky ale tez ne do nas, takze sice v tempu ale musim rict, ze bez nejake nervozity dokoncujeme prustup zaverecnym skokem. V pruvodci pisou 12m, ale to se nam nezda, osobne bych tak rekla 9-10m, jinak jsme potom ve Spanelsku /tez na RIO NEGRO/ skakali dvacku. Odraz je jisty, doskok je otevreny, tun siroka a hluboka a tak se pouze necumet pod sebe, jinak si nabijes nos, ale to my od Langneru i tak, protoze on nam ponekud vycniva pred profil tela, ze ano. Takze asi sem se malounko naklonila a lehce jsem buchla do hrudniku / a teda i do nosu, ktery boli samozrejme vic, neb na nem neni neopren/. Jinak jsem zapomela udelat pesticky, takze i dlane, a ty bolely nejdil - i nejaka modrina, stejne tak Mira. To byl teda letos nejvetsi skok, ale shodli jsme se ze mame i na vic. Vylezame z kanyonu a prestava prset, takze to vlastne vyslo. Pod skalou mame u cesty schovany suchy hadry, tak se prevlikame. Jenom Terez, hrdinka si vzala kratasky /ty, co ji z nich leze cela prdel/ a tricinko na raminka. Uz ve vode byla kosa a ted muze byt tak 10 stupnu. Myslime, ze nas nekdo vezme po silnici nahoru, ale jedine auto projelo, kdyz jsme byli jeste v mokrym a tak nezbyva nez valit 7 neb 8 km do kopce po svych. Terka dostava jako obleceni batoh a diky zime a tez uz pozdni hodine se skutecne neloudame. Ale uprimne, kopec je to hrozny, ceka nas oblibenych 500m prevyseni, navic roztahane po nekonecnych serpentinach. Kdyz to sjizdime domu autem, je najednou vysypana v zatacce cela skala, i dost velky sutry. Takze jeste odklidit lavinu a rychle na br. kasi! V NE rozhoduji, ze bude definitivne odpocinkac /uz byl nekolikrat, ale nejak jsme to nepostrehli/. Pojedeme na lezeni do okoli RIVY, ale autem! Dame par cest, nekoho zkouknem, jak mu to jde, a pujdeme pekne na zmrzlinu a na korzo do RIVY. Skaly nejsou daleko od P ani to neni do sektoru do kopce, i kdyz tadle silnicka uzka jak tkanice od bot se vine zajimave nahoru az nekam do 2000m ci vys. Nachazime si nejake lehci cesty a zaciname lizt. A chrochtat si. Uplne bajecne lezeni s mnamkovymi chyty a stupy, lehce zaklonene, to aby clovek vytavil pekne rucicky. Lezeme jak certi jednu cestu za druhou az do odpadnuti, takze k autu se vracime jako opicky, rucicky jak koprove vetvicky, az po zem.V tomhle stavu teda koncime odpocinkac a uz nevyslime zadnou jinou zabavu nez stary dobry zakukleni do spacaku. /Mira dostal novou prezdivku housenka, protoze ma zeleny spacak a tez se mu jednou povedlo si vzit zeleny kratasy a zeleny triko a nejradsi ma pampeliskovou pizzu/. V PO uvazujeme o dalsich planech a protoze cas se krati, jdeme ńa dalsi kanyon. TORRENTE ST. MICHEL se hluboko zarezava do nahorni planiny nad sklalami nad Gardou a vteka primo do Gardy pres zajimave mestecko CAMPIONE. Je to vlastne jen takova vyspa sterku nanesena potokem, na ktere stoji nejaka ohromna opustena tovarna, par byvalych delnickych cinzaku a kostel. Do mestecka se odbocujez tunelu, prijezdove cesty jsou vykutane tez ve skale. Stihli tam pouze asi ze 2 tech baraku udelat nejaky apartmany pro turisty a par baru, takze je tam zatim dobra autenticka atmosfera a klid, ktery asi nebude trvat vecne /skoda - tady se nam moc libilo/. Byla to takova oaza nekomercnich surfaru, ktery se tam povalovali v obytnych autech na brehu a cekali na vitr. My jsme teda na vitr necekali, protoze vitr = dest, ale vyrazime na zacatek kanyonu. Je to do kopce, parno. Ve vesnici na planine se blbe orientujeme a dlouho tam bloudime mezi letnimi rezidencemi a hledame dalsi smer. Jsou tu i /marne/ pokusy navazat multikulturni kontakty s domorodym obyvatelstvem. Jsou to asi stara Blazkova a stary Blazek, protoze jejich rady tak nejak vypadaji. Blazek nas nakonec posle nekam mezi baraky do nejakych dvoru a kupodivu se z toho vyklube spravny smer a hledme, kilak od vesnice najdeme i pekne turisticke znaceni, kde se vzalo tu se vzalo, asi to byla nejaka topograficka orientacni hra. Za chvilu jsme u kanyonu. Teda my jsme na takovym malinkym starobylym kamennym mostku, dolu pod nami puklina široka max 3m a tam nekde dole voda. Ja se nejak necitim, tak Mira s Terez chystaji slanbu a za chvilku se mi ztraceji nekde 30m pode mnou v pekle. Pak uz jen kratce slysim dole jejich rev a splouchani ploutvi. Vracim se zpatky jak stary soumar, asi nejaky posero uzeh ci co. V pulce vystupu na planinu /vlastne hned dost zkraje/ je v kanyonu udelana takova prehrada a nahony na vodu, asi pro tu starou fabriku dole. Kdyz se tam zpatky dokodrcam, chci si to prohlidnout a vydam se za skalku na hraz ty prehrady. Za ni dost ohavny jezero - bahno, pyl. Pomyslim si, to budou mit deti radost, az to uvidi. A v ten moment slysim opravdu jasot - Mira a Terka tam dorazili na chlup stejne jako ja horem. Jejich radost nad takovou plaveckou vlozkou je nevyslovna. Ani uz pak nechteli pokracovat dolu kanyonem a vylezli se mnou po cesticce zpatky. A jaky byl kanyon - libil se jim, jen 2 slanby zacatek a nekde v trase a jinak brodeni, ale strasidelna dzungloidni ambience, jaka tu zatim nebyla. No pak jsme jeste posedeli v baru u pivka a kaficka a tak se i slabsi tretine vypravy zvedl tlak. Zatim zdravim, tady skarede, tak pracuji a lenosim. Zdravi mamak Cau Zuzulinko! Jem rada ze se mas dobre a je mi lito tvych nozicek. Jenom nejak nectu o tvy "hlavni" praci, takze to je asi levou zadni a nemas zadne problemy. Doufam, ze i stari jsou spokojeni a ze nejsou spory, jinak nebudou uspory. Tak tedy jeste budu trochu pokracovat ve vypr. o Italii. Zrovna dnes bude psani o vlekolepe ture na kolech. Je totiz UT a protoze vsichni zmrzli, tak ze udelame vylet na kole. Vybrala jsem tady v okoli takovy hezky okruh po silnickach na PASSO TREMALZO, as 50km. Vysky jsme odhadovali pouze podle zakroucenych strivek cesty na mape, v ktere nam totiz chybeli vrstevnice. Ale nejsme hloupi, vime ze to bude do kopce. Napred hledame trochu odbocku do hor, nachazime, v tu ranu vidime ten krpal a stav vozovky! Jako vzdy nam chybela fantazie. Takze cesta tak 45st, kde mirnejsi tam dlazdena kulacema z potoka. Na tom se fakt nedalo slapat.Takze asi 2,5hod do kopce a tlacit, prevyseni tak 700m. Jenom jsme byli radi, ze todle nemusime z kopce, protoze bychom to taky museli tlacit! Az jsme to dotlacili nad pasmo lesa as do 1200m, tam jsme se napojili na starou vojenskou silnici - sotolinku, ktera tam vedla paralelne s hrebenem hor. Uzasne vyhledy dolu tech 1000m na Gardu, ale to je porad tak velky, ze nevidis ani z ty vysky konec! Ztraci se na jiznim horizontu jako more a na severu se zarezava mezi uzasne skalni ostrohy, nad nimiz se tyci velkolepe vrcholy snad az do 2500m. / Na delku ma as 60km, na sirku 3sever - 20 jih km, hloubka as 300m, hladina +65m n.m., okruh kolem 160km/. Meli jsme krasny pocasi, tak jsme si to vychutnavali. Cesta byla celkem rovne, tak se dalo jet, jen ja jsem musela misty prevadet ostry sterk. Asi ve 2 odpoledne jsme dorazili na chatu - byvaly kasarensky barak, meli tam kolem dela a takovy veci. Tam jsme se posilovali - pivo, vino, spagety a moc uz se nam dal nechtelo. Ale mela zacit druha etapa. Serpentiny dalsich 600 vyskovych metru nahoru. Krajinomalebna pakarna. Zkouseli jsme i slapat, protoze ukazatel byl na chatu, od ktere byl uz sjezd, cele 3 hodky. Ale spis to neslo, nez slo. Celkem jsme tam byli exoty pro MTBikery se stroji jak do kamenolomu, coz to taky bylo. Zacalo se rychle zatahovat a tesne pod nejvyssim bodem cesty /1800m n.m./ se zatahlo a prisla velmi rychle bourka. Nastesti tam byl tunel, tak jsme do nej rychle dojeli a skovali se. Prselo a rachotilo fest a ukazalo se tunely nejsou idealni skryse. Desne tam totiz tahlo, byli jsme sice celkem suchy, ale dost zmrzly. Nastesti to trvalo slabou pulhodku, tak hned vyrazime a jsme radi, ze to je aspon jeste kousek do kopce. Nahore v sedle se pak otevrel vyhled na nejake vysoke kopce, asi PRESANELLA - ADAMELLO, jak jste byli s dedou. Mira tvrdil Matternhorn, to teoreticky psali v pruvodci, ale zas tak jasne pocasi nebylo. No a dolu to pak byl fofr, az z toho byla vazoneuroza zapesti z drceni brzd. A to jsme si vybrali dobre smer po silnici s prvotridnim asfaltem /zadne doury/. Dojizdime do kempu a opet odpada koupani v jezere, nebot je tma a dost vlhko. To uz nas nebavi /podnebi u jezera LEDRO bylo opravdu drsnejsi/ a rozhodujeme se, ze by bylo dobre nekam presidlit. Ve ST teda balime camp, a v pohode i brzy vyrazime na jih na Gardu. Tam niz jsou jeste nejake 2 kanyony. Leze se tam od takovych uzkych, ale peknych plazicek , kde tentokrat nechavame Terez. Vybirame si ten kratsi kousek,as hodku nahoru v pekelnem vedru, po ceste nas ohrozuji hadi tlusti jak ruky staryho chlapa. Nalezame do kanyonku /je takovy mensi/ a tece v nem jen malo vody, takze se clovek ani moc nenamocil. Je to spis slizacka az na posledni kaskadu, ktera z desne vysky velkolepe pada primo do Gardy. Zeshora vidime primo na plaz a hulakame na Terku, ale ta nas neslysi neb je to prece jen drobet daleko. 2 nadherne slanby, jedna pres sipkovy ker s centimetrovyma trnama a rychle dolu na plaz, konecne se trochu vyhrat. To bylo snad poprve, co jsme dorazili jeste za slunka a drobet si vychutnali koupani, ktere je v techto jezerech bajecne, jako na mori, jenom to neni tak hnusne slany. Terka rikala, ze az bude muset jet k mori, pojede tady. K veceru pakujeme a vyrazime smer VERONA. Je to asi hodinka, po nejakych peripetiich nachazime P a vyrazime - a to neuhodnes - na operu! Ve Verone je zachovaly anticky amfiteatr a davaji tam o prazdninach kazdy vecer nejake predstaveni. Na nas vysla Pucciniho LA BOHEMA, koupili jsme nejlevnejsi listky, housky, vodu, vino a uz se uvelebujeme na vyhratych kamennych stupnich. Predstaveni pekne, zpivalo jim to. Ale zase mi utekl NABUCCO od Verdiho, coz by zde mohlo byt jeste velkolepejsi, protoze je to prece jenom vypravnejsi kus, LA BOHEMA je spis komornejsi, porad MIMI sem, MIMI tam, v nejlepsi scene jsem navic dostala strasny zachvat kasle, ktery nesel ztisit /asi baba vedle mela nejakou agresivni vonavku/ a protoze tam je dobra akustika, moselo to byt slyset vsude. Snazila jsem se utect a prisla jsem o nejlepsi scenu. Po divadle jsme jeste chodili po Verone, nasli jsem Juliin balkon, je to ve dvore, do dvora mriz. Na te mrizi a na zdech kolem milion zvykacek se vzkazy pro nejake milacky. Velmi odporne. Jinak je Verona prenadherna, jako Rim v mensim. Pak jeste hledame misto na chrapani, to je spatne, nikde nic, pak spime u takove postranni silnice, hnusne spani, v 9 nas budi karabinieri, jsou neprijemne komisni, ale pak nas vyzenou bez pokuty, takze to jde. Chrapali jsme v nejakem vojenskem prostoru, takze jsme se trefili. Tak asi to uz dopisu, at to mam z krku. Ale uvarim si kafe. Ve CT po ranu tedy dost rozlamani, nemyti a ponekud rozmrzeli nakupujeme nejake jidlo a vymyslime co dal. Ja jako hlavni vymyslec tras navrhuji napred pesky /nevelke nadseni/ pote na kole okruh na druhe strane hor Gardy /MONTE BALDO/. Nekteri jedinci to chteji jet hned zezdola, ale pak mi dekuji, ze jsme vyjeli nejakou tu stovku m nahoru. Mezitim se nam pri vyjezdu velkolepou skalni scenerii zavaruje auto, ale aspon se nasnidame a vyvencime. Autu nastesti stacilo dolit trochu vody do chladice a je vse O.K. /Zpatky pak Mira - nas hlavni ridic jeste zaexperimentoval, zda lze v techto serpentinach ubrzdit auto bez motoru pouze rucni brzdou - nejde to, kola nam pekelne smrdela jeste druhy den a doufame, ze se to Emil nedovi/ My kousek vejs nasedame na kola, nastavujeme nejlehci prevod a zaciname opet odkrajovat metry z nekonecneho stoupani. Tentokrat je to po silnici, ale parametry jsou podobne jako predevcirem. Krajina je uplne jina, salase a pastviny. Vsude kolem roztomile a pratelske kravy. Cing, cing a furt nahoru. Ale i ty nejvetsi kopce pri nasi vynikajici kondicce konci a my sedime na vyhlidkove terase u kaficka, koukame na cele jezero pod nami, cumime, kde jsme minuly tyden popolizali ci popojizdeli. Tak to byla takova rozlucka a sup dolu k autu a smerem na BRENER Mame na PA vyhlidnuty jeste jeden kanyon kousek od TRENTA a tak tam valime, abychom za svetla nasli nejaky pelech, coz se tady v Italii hleda blbe, protoze vsude je desne moc domorodcu nebo nemozne prudke kopce anebo oboji dohromady. Nachazime placek u cesty, ani na nej neni moc videt ze silnice. Na lejna postavime auto, takze je tam i cisto. Dospavame ST noc celkem v pohode, ale rano vsechny budim, protoze nas ceka pekny a dluhy kanyon. Nastup je nakonec vydatny 3 hod pochod pres cele povodi, protoze se to mota po celym uboci, potok uz davno nikde a ty jdes porad do kopce. No bylo to divny, ale zaveleli jsme "Trpelivost" a nakonec jsme to nasli. Sli jsme kanyon GRIGNO - NEW APOKALYPSA. A to i tak bylo. Ze zacatku fakt nikde ani vodicka jen takove pastviny + rosti. Pak kousek slezem a tam uz reka jako hrom. Asi nejaka vyveracka. Slezalo se rovnou pod buracejici vodopad. Voda jak kren /ale my mluvili "do prdele to je ledovy"/. Nasledovaly nejake domy - zborcené jeskyne a par fantasktnich slaneb. Svitilo tam horni sterbinou slunko, do toho mlha s duhou z vodopadu a jeste vsude ze hran soutesky crcela voda, kdyby do toho nesvitilo to slunko, tak by clovek rek, ze venku lije jak z konve. Tam kam dosvitlo to slunko, tam byly skaly porostle previsama hunatych zelenych mechu, po kterych tekly jazyky vodopadu, nadhera. Druha tretina pak bylo slanby nebo slejzani uz mensich kaskad, skoky, nejake sklouzy po zadku a tez dost plavby, posledni tretina uz byla unavna, spis pochod, ale dost vody a klouzalo to po neviditelnych sutrech, uz jsme byli i dost ubrkani a utahani. Nakonec jeste posledni slanba, potkavame tam 4 desne opily Nemce s gumovym clunem /to musela byt robota vytahnout ho tam/, pochod potokem, na naplavce vyzvedavame Terez, co se, kdyz my jsme s Mirou bojovali zivot, stacila pekne spalit a kdyz dochazime k autu zacina prset. Vsude cerno, tak rozhodujeme, ze to letos balime jeste prohlidnout Trento, tam nas dostihuje bourka a tak domu. Tot vse a pozdravuje Te tez Stopka a vsichni Drozdovsti!!! PS Bohuzel jsme fotili hlavne na podvodni fotak a v podstate ty fotky vubec nevysli, vyhozenych 600,-. Tak posilam 1 cyklistickou fotku z vyletu na PASSO TREMALZO s vyhledem na Gardu, dale pak arenu Verona a 1 idylku, kdy si delame vecericku na Monte Baldo. Tak pa, pa a pusu, uz se ti to krati, zdravime i stary mlady MAMAK